Stačí ich mať vo vrecku alebo v domácnosti a zabezpečíte si ochranu pred chorobami aj zlom. V hlavnej úlohe GAŠTANY

 

Tmavšie a studenšie dni hrajú do karát negatívnym energiám. Ľudia bývajú skeptickejší, namosúrenejší, z pier sa im stráca úsmev, správajú sa k sebe chladne a na sile stráca aj ich imunita. Počas nasledujúcich mesiacov dostane zabrať telo i duša človeka. Našťastie, existujú spirituálne techniky, ako sa negatívnym vibráciám nepoddať. Priamo v prírode môžete v týchto dňoch objaviť zázračné hnedé guľôčky, ktoré nielen uzdravujú, ale aj strážia pred zlom a jedovatými šípmi. Áno, reč je o gaštanoch.

Naše prababičky im pripisovali silné liečivé účinky. Ak vás niečo bolí, na postihnuté miesto stačí priložiť gaštany a ťažkosti ustúpia. Plody sa osvedčili aj v boji proti reume. Niekdajší lovci alebo pastieri mali vo vrecku vždy aspoň jeden gaštan, aby chránil ich kosti a kĺby pred rôznymi neduhmi. Gaštany harmonizujú psychiku, eliminujú strachy a obavy, privodzujú pokojný a svieži spánok. Ak si magickú guľôčku vložíte pod matrac, nočné mory sa vám budú zďaleka vyhýbať.

Silné vibrácie sálajú aj zo samotnej dreviny. Objímaním gaštanového stromu harmonizujete nervový i kardiovaskulárny systém. Tu je postup, ako z dreviny načerpať maximum dobrej energie.
1. Prechádzajte sa po lese či parku a pokojne pozorujte prírodu.
2. Vyberte si gaštan, ktorý vás upúta svojou mohutnosťou a vitalitou.
3. Skontrolujte, či nemá hríbovité výrastky - takýto porast nie je v poriadku. Čím je kmeň zdravého stromu širší, tým viac energie v sebe má.
4. Pristúpte tvárou k vášmu stromu a v duchu ho pozdravte.
5. Oprite sa o strom chrbtom alebo ho objímte.
6. Privrite oči a nasávajte vibrácie, ktorá prúdia z hlbín zeme do kmeňa a vzápätí aj do vášho tela. Cíťte túto energiu v každej bunke svojho "ja". V meditácii ostaňte aspoň 10 minút.
8.  Stromu sa nezabudnite poďakovať.
 
Gaštany nielen liečia a chránia, ale sú aj vynikajúcou pochúťkou. Gaštan jedlý patrí k najstarším drevinám sveta. Pochádza z Malej Ázie a na územie Slovenska ho priniesli v 16. storočí Turci. Predošlé generácie ho nazývali aj "chlebový strom", pretože v časoch neúrody sa jedlé gaštany používali ako hlavná náhrada obilnín a zemiakov. Gaštanová múka sa pridávala do chleba a vďaka svojmu prirodzenému bezlepkovému charakteru je stále populárna najmä medzi celiatikmi.
Jedlé gaštany sú výborným prostriedkom na posilnenie kĺbov a kostí, obnovujú činnosť obličiek. Pripisujú sa im aj priaznivé účinky na zlepšenie kvality vlasov a kože. Obsahujú veľké množstvo vitamínu C a vyrovnajú sa tak aj citrónom. Sú bohatým zdrojom vitamínov B1, B2, K a E a minerálov ako vápnik, horčík, zinok, draslík, fosfor či železo.

 

 

                                              MUŽ    a    OSOL

varovani

Po cestě kráčel muž. Na provaze vedl osla. Osel nesl velmi těžký náklad a smutně věšel hlavu. Šli nejspíš už dlouho. Proto když poutník uviděl staříka sedícího ve stínu stromu, zamířil se svým oslem k němu.

— Dobrý den, starče – řekl –mohu se tu posadit vedle tebe?

— Proč bys nemohl. Les nám všem nabízí svůj stín. Jen se posaď.

Pocestný sundal oslovi náklad ze hřbetu a sám těžce usedl do trávy.

— Ach jé, to je těžký život – zabědoval a protáhnul si nohy.

Stařík mazaně přimhouřil oči a zeptal se:

— A pročpak je tak těžký? Copak jsi na bazaru nekoupil všechno, cos chtěl?

— Ale koupil– odpověděl pocestný – ale moc radosti z toho nemám.

— Jakpak že nemáš?

— No, jak bych ti to… Kupuju mléko vždycky u stejné mlékařky. Má ho moc dobré, čerstvé a nijak drahé. Ale včera jsem se cestou na bazar nějak zamyslel, zahnul jsem do špatné uličky a zabloudil. A ještě ke všemu mám hrozně tvrdohlavého osla, ten když se rozhodne, že dál nepůjde, tak s ním nic nepohne.


Pocestný rozhněvaně pohlédl na osla.

Takže se zastavil a ne a ne, ať jsem ho tahal jak chtěl a šlehal klackem. Nakonec jsem ho musel přivázat ke stromu a běžet na trh sám. Stejně jsem to nestihl, mlékařka už byla pryč. Všiml jsem si člověka, který u ní byl jako poslední a začal jsem ho přemlouvat, ať mi to mléko prodá. Nechtěl ani za nic, až když jsem mu nabídl trojnásobnou cenu mi ho prodal.

— A proč jsi tedy nespokojený?Vždyť všechno dopadlo, jak jsi chtěl, ne?

Pocestný se podrbal za uchem:

– No, víš, ono to mléko bylo nějak zkažené. A mě teď celý den bolí břicho – poplácal se zlehka po břiše.

— Tak je to tedy! Už tomu rozumím – usmál se stařík. Ale uznej sám, že všechny události toho dne směřovaly k tomu, aby tě od koupi toho mléka odvedly. Varovaly tě! Ale tys tvrdohlavě trval na svém, nenaslouchal jsi jim, neposlouchals svůj vnitřní hlas, ani to, co ti říkal svět kolem tebe. A teď ještě ten svět obviňuješ ze svého trápení.

Dám ti dobrou radu, nauč se vnímat varování. Není to tak snadné, ale těžké taky ne. Dávej jenom pozor, znamení a vnitřní hlas tě vždycky varují, když děláš něco, co nemáš zapotřebí. Musíš se naučit vidět znamení a slyšet svůj vnitřní hlas. A oslovi poděkuj a dej mu ovsa. Panečku, jak se snažil ochránit tvé zdraví – a tys to ani neocenil!

 

Opětovné spojení se sebou samým

 

potok

Milí přátelé, k nedělnímu zamyšlení Vám nabízím starý súfijský příběh. Při čtení nechte tento příběh do sebe vstoupit. Čtete prosím pomalu, tu a tam si zavřete oči, protože každé slovo, každý obraz, je metaforou. Dovolte aby se příběh dotkl vaší duše.

„Potok, pramenící ve vzdálených horách, protékal rozmanitou krajinou, až nakonec dosáhl pouštního písku. Stejně tak jako překonal každou předchozí překážku, snažil se potok zvládnout i tuto. Jak ale protékal pískem, voda pomalu mizela.

I přestože byl přesvědčen, že jeho osudem je poušť překonat, nevěděl jak. Náhle uslyšel šeptající hlas, který přicházel z pouště: „Stejně tak jako vítr, i potok může překlenout poušť.“

Potok namítl, že uhání skrz písek, ale ten ho pohlcuje. Vítr může letět, proto se mu daří poušť překonat.

„Pokud proudíš podle svých starých zvyků, na druhou stranu se nedostaneš. Buď zmizíš, nebo se proměníš v bažinu. Musíš dovolit větru, aby tě přenesl k tvému cíli.“

„Jak by něco takového bylo možné?“

„Nech se pohltit větrem.“

Takový nápad byl pro potok nepřijatelný. Konec konců, nikdy předtím ještě nebyl ničím pohlcen. Nechtěl ztratit svou jedinečnost. A navíc, kdyby je jednou ztratil, jak může vědět, že se znovu dá dohromady?“

„Vítr,“ řekl písek, „má tuto schopnost: vyzvedne vodu, přenese ji přes poušť, a nechá ji znovu spadnout. Voda padá dolů jako déšť, aby se znovu stala řekou.“

„Jak mohu vědět, že tomu tak skutečně je?“

„Je tomu tak. Jestli nevěříš, nemůžeš být ničím víc než bažinou, a dokonce i to může trvat mnoho, mnoho leta jistě to není to samé jako být potokem.“

„Ale copak nemohu zůstat tím samým potokem, kterým jsem dnes?“

„To nemůžeš tak jako tak.“, zašeptal písek. „Tvá esenciální část je přenesena, aby se znovu stala potokem. Jsi tím, čím jsi, a to dokonce i teď, jelikož nevíš, která tvá část je esenciální.“

Když uslyšel tato slova, v jeho myšlenkovém proudu se začal ozývat jisté ozvěny. Matně se rozpomínal na  ten stav, ve kterém se on, nebo nějaká jeho část, kdysi nacházely.Vzpomínal,jak byl nesen v náruči větru. Vzpomínal, že to bylo skutečné, ale ne samozřejmé.

A proud vynesl jeho páry do otevřené náruče větru, který ho bez námahy a jemně posouval výš a dál, aby ho pomalu nechal klesnout, jakmile dosáhli úpatí hory, o mnoho, mnoho mil dál.

Díky svým předchozím pochybnostem si potok mohl ve své mysli uchovat detaily tohoto zážitku.

Uvědomil si: „Ano, teď jsem poznal svou pravou podstatu.“ Potok se učil.

Vtom písek zašeptal: „Vím, protože toto dění sleduji den co den, a také protože já  písek, se rozprostírám od břehu řeky až po úpatí hor.“

A proto se říká, že cesta, kterou se ubírá životní proud, je vepsána do písku.“

A jaké si z toho můžeme vzít poučení? Třeba to, že znovu spojení se sebou samým vyžaduje odvahu a důvěru.

Příběh je převzatý z knihy Esence od Bhagata ( prevzaté z netu )

 
 
               Chudobný človek a Budha
Fotka uživatele Jakub Es.
 
 

Chudý muž se zeptal Buddhy:
"Proč jsem tak chudý?"
Buddha odpověděl: "Protože neumíš dávat."
Chudák: "Nemám co dávat."
Buddha: "Máš co dávat, přinejmenším pět věcí:
1) TVÁŘ - můžeš se usmívat, dávat radost, veselí a štěstí,
2) ÚSTA - můžeš mluvit vlídně, povzbuzovat lidi, zlepšovat jim náladu,
3) SRDCE - můžeš upřímností a laskavostí otvírat své srdce pro druhé,
4) OČI - můžeš se na druhé dívat s láskou a soucitem,
5) TĚLO - můžeš něco dělat pro druhé, abys jim pomohl...

Tak vidíš - vůbec nejsi chudý. Skutečně chudí jsou lidé chudí v srdci."

 

Váž si , čo máš doma

PREČITAJTE SI !!.. Vrátil som sa domov, moja manželka práve prestierala stôl k večeri, chytil som ju za ruku a povedal som jej: - Musíme sa porozprávať.- Sadla si a začala pokojne jesť. Uvidel som bolesť v jej očiach. Ponáhľal som sa a nevedel som, čo povedať. No musel som jej oznámiť, o čom som už dlho premýšľal. -Chcem sa rozviesť, - začal som pokojne. Zdalo sa mi, že moje slová ju nerozčúlili, namiesto toho sa ma mäkko opýtala: -Prečo? Vykrútil som sa a neodpovedal jej, čo ju nahnevalo. Moje srdce teraz patrilo Džejn. Neľúbil som viac svoju ženu. Iba som ju ľutoval! Nasledujúci deň som sa vrátil domov veľmi neskoro a videl som ju, ako niečo píše za stolom. Nevečeral som, iba som si ľahol do postele a hneď som aj zaspal, pretože som bol unavený po bohatom dni s Džejn. Ráno mi oznámila svoje podmienky rozvodu. Nič odo mňa nechcela, iba ma prosila o jeden mesiac odkladu nášho rozvodu. Prosila ma, aby sme sa za tento jeden mesiac snažili zo všetkých síl žiť maximálne normálnym životom. Uviedla veľmi jednoduché príčiny. Náš syn mal o mesiac skúšky a ona nechcela narušiť jeho prípravu naším rozvodovým procesom. Mne to vyhovovalo. No mala ešte jednu prosbu. Prosila ma, aby som si spomenul na začiatok nášho rodinného spolunažívania, ako som ju niesol na rukách do izby ako v deň našej svadby. Prosila ma, aby som ju každé ráno počas tohto mesiaca nosil na rukách z našej spálne k vchodovým dverám. Pomyslel som si, že sa zbláznila. Len preto, aby som urobil naše posledné spoločné dni znesiteľnými, prijal som jej zvláštnu požiadavku. Medzi nami nebolo blízkosti a intímnosti, čo ešte viac zdôrazňovalo moje rozhodnutie rozviesť sa. Preto, keď som ju niesol v prvý deň, vyzerali sme veľmi nešikovne. Náš syn so smiechom tlieskal: -Oco nesie mamu na rukách. Jeho slová ma pichli. Zo spálne do obývačky, potom k dverám, išiel som viac ako desať metrov držiac ženu na rukách. Zatvorila oči a povedala mäkko: -Nehovor nášmu synovi o rozvode. Prikývol som a cítil som, ako sa ma to na chvíľu dotklo. Pustil som ju pri dverách a ona vyšla von smerom na autobusovú zastávku, aby odišla do práce. Ja som odišiel do kancelárie. Vošiel náš syn a povedal, že je čas vyniesť mamu. Moment, keď otec vynáša na rukách jeho matku, sa stal základnou súčasťou jeho života. Moja manželka kývla rukou na syna, aby podišiel bližšie a silno ho objala. Otočil som sa. Bál som sa, že si to rozmyslím v túto poslednú minútu. Potom som ju vzal na ruky, keď som šiel zo spálne cez obývačku do predsiene. Jej ruka obvinula moju šiju mäkko a prirodzene. Držal som jej telo pevne a blízko, tak isto, ako v deň našej svadby. Ale jej oveľa menšia váha ma znepokojila. V posledný deň, keď som ju držal na rukách, zmeravel som. Syn odišiel do školy. A ja som ju ešte stále silno držal. Povedal som jej, že som si nevšímal, že v našom vzťahu jednoducho chýbala blízkosť. Odišiel som do kancelárie, a tak rýchlo som vyskočil z auta, že som ani nezatvoril dvere. Bál som sa, že čokoľvek, čo ma zdrží, donúti ma rozmyslieť si to, čo som práve chcel urobiť. Vyšiel som po schodoch. Džejn otvorila dvere a ja som jej povedal: -Prepáč, Džejn, nechcem sa rozvádzať. Džejn sa akoby zrazu prebudila zo sna. Dala mi facku, potom zabuchla dvere a rozplakala sa. Zišiel som dole a odišiel autom preč. V kvetinárstve, po ceste domov, som objednal kyticu kvetov pre moju ženu. Predavačka sa ma opýtala, čo má napísať na kartičku. Usmial som sa a povedal jej: -Budem Ťa vynášať na rukách každé ráno, kým nás smrť nerozdelí!!! V ten večer som odišiel domov s kvetmi v rukách a s úsmevom na mojej tvári, vyletel som po schodoch a našiel som svoju manželku v posteli – mŕtvu. Moja manželka bojovala počas mnohých mesiacov s rakovinou, no ja som bol tak zaujatý Džejn, že som si to ani len nevšimol. Vedela, že skoro umrie a chcela ma uchrániť od negatívnej reakcie nášho syna v prípade, že by sme sa rozviedli. Aspoň v očiach nášho syna som – ja - milujúci manžel. Drobnosti v našich rodinných vzťahoch – to je to, čo má skutočne význam, nie je to dom, ani auto, ani peniaze v banke. Preto si nájdite čas na svoju polovičku a robte tie drobnosti jeden pre druhého, tie, ktoré vytvárajú blízkosť a rodinné vzťahy. Aby ste mali naozaj šťastnú rodinu

prevzaté z internetu

 

Kočka - biorezonátor

Energetika koček je velice užitečná pro lidské zdraví. Znáte to, příjde k Vám kočička, začnete jí hladit, zvíře se k Vám postupně lísá víc a víc, hraje si s Vámi nebo se uvelebí na Vašem klíně. Možná si to ani neuvědomujete, ale zatímco se bavíte s kočkou, Váš tep se normalizuje, arteriální tlak se snižuje, zlepšuje se mikrocirkulace Vašeho těla, pomalu mizí napětí cév a hladkého svalstva, uvolňujete se, snižuje se Vám případná bolest. Všechno tohle je důsledek biorezonančního efektu.

Kočky jsou přirozeným příkladem biorezonance, dělají to neustále. Všude kolem sebe vytváří osobitou atmosféru klidu, zmenšují množství konfliktů v rodině, při zooterapii se doporučují pro hyperaktivní děti, kteří se po kontaktu s kočkami zklidňují, naopak děti mlčenliví, uzamčení do sebe, začínají být aktivnější, veselejší, lépe se zapojují do společnosti.
Kočky dokáží vycítit i ty nejjemnější pocity stresu, nervozity, ustaranosti, agrese nebo smutku u člověka. V takovém případě se prostě jen příjdou přimazlit nebo se položí na Vás a začnou vrnět.

Je těžké představit si kočku, která by nevrněla. Už od samého narození vydávají kočky tento prapodivný zvuk, jen některá častěji a některá méně často. Ale je to opravdu pouze zvláštní zvuk? Není...
Kočičí vrnění není jen zvláštní písnička, kterou si rády pobroukávají, je to vibrace. Je zajímavé, že všechny kočky, bez vyjímky na rase, pohlaví, věku nebo velikosti vrní o stejné frekvenci – 24 cyklů za minutu. A pokud jste si někdy zkusili dát ucho těsně k vrnící kočce, mohli jste si všimnout, že ať už posloucháte kdekoliv na kočičím těle – na bříšku, hlavičce, krku nebo zádech například – vždy je vrnění slyšel se stejnou intenzitou a hlasitostí.
„V takovém případě, čím kočka vrní? Odkud tedy vychází ten prazvláštní zvuk,“ řeknete si. „Takhle to vypadá, že kočka vrní prostě celá!“ Ano! Kočka, jako přirozený biorezonátor, propouští rezonanční vibraci celým svým tělem. Vědci se doposud pořádně neshodli na tom, kde je tedy skutečný zdroj vrnění, nicméně ať už je to cokoliv, umí s tím kočka nakládat velice dobře. Během chvilky jí začne vibrovat celé tělo stejnou měrou, takže je ve výsledků úplně jedno odkud to pochází. Proč ale kočky vrní? Přeci je příroda neobdařila touto úchvatnou schopností jen kvůli tomu, aby pomáhala lidem. Ne – je to jejich druh komunikace a navíc to udržuje kočku zdravou.

Všichni víme, že se o kočkách říká, že mají 9 životů. Celých 9 životů! Kočky se v letu umí perfektně otočit vždy na packy tak aby mohly přežít i větší pády. Kočky si poradí se spoustou věcí a ta nejúžasnější schopnost je samoregenerační biorezonanční proces.
Při zkoumání této kočičí vlastnosti si vědci všimli, že pokud nachází u kočky nádorové buňky, nachází je vesměs v dolní části těla – a to především na ocase. Že by zbytek těla měli kočky odolnější? Pravděpodobně ano – kočičí ocas je totiž jediná část kočičího těla, která je nejzranitelnější. Biorezonanční efekt k němu nedosahuje tak silně jako ke zbytku těla a tudíž většina onemocnění a narušení se týká především zadní části těla kočky.

Když si tedy kočka na Vás lehne a začne vrnět, vaše dýchání, krevní oběh, svaly, vše začíná postupně rezonovat souhlasně s kočičími vibracemi a začíná se harmonizovat, uvolňujete se. Nesnažte se nutit kočku, sama si určí kolik času je s Vámi potřeba strávit. Pokud není v pořádku více členů rodiny, bude je kočka postupně obcházet, ale nejvíce času bude trávit s tím, kterému je nejhůř – majitelé koček ví o čem mluvím. Když Vás bolí hlava, když jste naštvaní nebo ve stresu, zničeho nic se objeví Váš kočičí miláček a můžete jej stokrát poslat pryč s tím, že na ní nemáte náladu nebo že potřebujete pracovat, ale kočka se o Vás stejně bude otírat, vrnět, mazlit se s Vámi a dokud se sama nerozhodne odejít, tak prostě neodejde.

Tam, kde byla kočka, mizí díry a narušení biologického pole. Stejně jako s člověkem, to funguje i s místy. Kočky jsou schopny velice přesně určit geopatogenní zóny. Představte si to tak, že kočka se „živí“ negativní energií. Proto místo, kde bude trávit nejvíce času, je ve skutečnosti místo, které je pro Vás nejméně vhodné, je to místo negativní energie, místo kde byste neměli trávit moc času. Kočky málo kdy tráví většinu svého času tam, kde jim Vy dáte pelech. Tráví vždy nejvíce času tam, kde se mohou nasytit negativní energií, tam, kde je nějaký problém.

Zdroj: http://www.biorezonance.info/zajimavosti_kocka_biorezonator.html

 

Ať se děje cokoli, je to dobře


 

deje-cokoliv

Jeden africký král měl od dětství blízkého přítele. Přítel měl zvláštní zvyk: ať posuzoval jakoukoli situaci, v níž se v životě ocitl, ať už byla kladná nebo záporná, vždycky říkal: „To je dobře!“

Jednou byl král na lovu. Jak bylo zvykem, přítel mu připravoval a nabíjel zbraně. Toho dne však zřejmě udělal něco špatně, protože když si král od něj vzal jednu ze zbraní a vystřelil, utrhlo mu to palec na ruce. Přítel se na to díval a jak měl ve zvyku, pronesl: „To je dobře!“ Král odpověděl: „Ne, to není dobře!“ A přikázal, aby přítele zavřeli do vězení.

Uplynul asi rok. Král byl opět na lovu, v krajině, kde jak se domníval, se mohl pohybovat zcela bezpečně. Avšak zajali ho lidojedi a spolu se všemi lidmi jeho průvodu ho odvedli do své vesnice. Králi svázali ruce, připravili hranici dřeva, stranou zarazili kůl a krále k němu přivázali. Když pak ke králi přistoupili a chystali se rozdělat oheň, všimli si, že mu na ruce chybí palec. Byli pověrčiví a nikdy by nesnědli někoho, jehož tělo bylo jakkoli poškozeno. Rozvázali králi ruce a propustili ho.

Po návratu si král připomněl důvod, pro který přišel o palec a začalo ho trápit svědomí, jak naložil se svým přítelem. Hned se vydal do vězení, aby si s ním promluvil..

— Měl jsi pravdu – řekl mu. Bylo dobře, že jsem přišel o palec.

A vyprávěl mu všechno, co se sběhlo.

— Opravdu moc lituju, že jsem tě dal zavřít. Bylo to ode mě špatné.

— Ne – řekl přítel – bylo to dobře!

— Cože? Copak je dobře, že jsem nejlepšího přítele rok věznil?

— Kdybych nebyl ve vězení, byl bych tam býval s tebou.

( pro naladu.cz )

 

 

DVAJA   KAMARÁTI

Dvaja kamaráti sa vydali cez púšť. Predtým sa ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého. Dotyčný, než by niečo povedal, zohol sa a napísal prstom do piesku:
"Dnes mi môj najlepší priateľ dal facku."
Putovali ďalej. Došli ku krásnej oáze s jazierkom. Rozhodli sa, že sa okúpu. Ten, ktorý dostal facku sa začal topiť, ale ten druhý ho zachránil, vytiahol z vody. Keď sa prebral, vytesal do kameňa:
"Dnes mi môj najlepší priateľ zachránil život."
Kamarát sa ho pýta:
"Keď som Ťa udrel, napísal si to len do piesku a tentokrát si to vytesal do kameňa. Prečo?"
Odpovedal:
"Vieš, keď mi niekto ublíži, píšem to len do piesku, aby vietor tieto riadky odfúkol na znak odpustenia. Ale keď mi niekto pomôže, vytesám to do kameňa, aby to tam ostalo naveky."
(zdroj - internet)

Naučme sa svoj žiaľ a svoje krivdy písať len do piesku a svoje šťastie vyryť do kameňa.

PREČO NA SEBA KRIČÍME

Podľa jedného príbehu sa starý mudrc spýtal svojich žiakov:

Prečo na seba ľudia kričia keď sa na seba hnevajú ?

Žiaci s a zamysleli a odpovedali : Strácame nervy , povedal jeden a preto kričíme.

A prečo kričíš, keď druhý človek stojí vedľa teba ? Spýtal sa starec. Nie je možné hovoriť potichu?

Prečo na druhého človeka kričíš, keď sa hneváš?

Ľudia mu dali rôzne odpovede, ale ani jedna z nich ho neuspokojila.

Nakoniec im vysvetlil : Keď sa dvaja ľudia hnevajú,ich srdcia sa od seba veľmi vzdialia.

A tak sa snažia túto vzdialenosť prekonať a kričia aby sa navzájom počuli.

Čím viac sa hneváte, o to viac na seba musíte kričať aby ste sa napriek vzdialenosti počuli.

Potom sa mudrc spýtal : Čo sa stane , keď sa dvaja do seba zamilujú ? Nekričia, ale hovoria spolu potichu,

Prečo ? Ich srdcia sú si blízke a vzdialenosť medzi nimi je nepatrná.

A múdry muž pokračoval : Ak sa zamilujú ešte viac, čo sa stane ? Nehovoria, šepkajú, pretože láska ich k sebe priblížila. A potom už ani nemusia šepkať, len sa na seba dívajú.

Tak blízko sú pri sebe dvaja ľudia keď sú zamilovaní.

Potom dodal : Keď sa hádate, nedovolte , aby sa vaše srdce od seba vzdialila, nehovorte slová, ktoré vás od seba ešte viac vzdialia. Pretože potom nastane chvíľa, kedy vzdialenosť bude medzi vami taká veľká , že k sebe už cestu nenájdete.

(z knihy Vlídné příběhy - C.J. Bermejo, Karmelitánské nakladatelství)

 

POKOJ V MYSLI

Kedysi , keď bol Budha mladý so svojimi nasledovníkmi putoval od mesta k mestu. Išli náhodou popri jazeru a Budha povedal jednému žiakovi „ Mám smäd. Prines mi trocha vody z tohto jazera.

Žiak bežal k jazeru ale videl, že nejakí ľudia tam perú prádlo. Tiež si všimol, že sa vodou brodí volský záprah. Z dna stúpalo bahno a voda bola zakalená a špinavá.

Vrátil sa k Budhovi „ Tá voda je veľmi kalná a špinavá. Myslím že nie je pitná.

Asi za pol hodiny znova Budha požiadal žiaka aby sa znova k jazeru vrátil a priniesol mu trocha vody. Žiak sa poslušne vrátil. Tentokrát videl, že voda v jazere je úplne čistá. Kal sa usadil a voda bola priezračná. Nabral trocha vody a priniesol Budhovi.

Budha sa pozrel do hrnčeka a potom sa pozrel na žiaka a povedal „ Všimni si, čo si musel urobiť, aby bola voda čistá.

Tvoja myseľ je rovnaká ako je tá voda. Ak je narušená a nekľudná nebráň jej a nechaj ju tak. Daj jej troška času. Všetko sa zas postupne dá na svoje miesto. Nemusíš k tomu vyvíjať žiadne úsilie. Stane sa to samé od seba. Bez akejkoľvek snahy. Pokoj a mier tvojej mysle potom osvieži každého okolo teba.

OBVIŇOVANIE RODIČOV

Obviňovať druhých je ten najistejší spôsob, ako sa svojho problému zbaviť.

Obviňovanie druhých nás vysiluje. Naopak, pochopenie nám umožní sa povzniesť nad problémom a mať kontrolu nad vlastnou budúcnosťou.

Minulosť sa zmeniť nedá. Ale budúcnosť je tvorené naším myslením v prítomnosti. Dôležité pre našu slobodu je, aby sme pochopili, že naši rodičia sa snažili o to najlepšie, s porozumením,vedomím a vedomosťami ktoré mali. Títo ľudia, ktorí sa na nás toľko previnili,žili v rovnakom strachu a obavách ako aj vy. Cítili sa rovnako bezmocní ako aj vy.

Jediné , čo Vás pravdepodobne mohli naučiť,bolo to, čo ich naučili ich rodičia.

Kedykoľvek obviňujeme niekoho iného, snažíme sa zbaviť svojej zodpovednosti za vlastný život. Opýtajte sa ich na to. Tak lahšie pochopíte, prečo robili to, čo robili. Ak im budete rozumieť , budete schopní s nimi súcitiť.

Pokiaľ to už nie je možné,snažte sa ich predstaviť. Aké detstvo mohlo vytvoriť tohto dospelého človeka?

Potrebujete to vedieť aby ste sa mohli oslobodiť.

Kým nevyslobodíte ich, nemôžete byť slobodný ani vy. Pokým neodpustíte im, nemôžete odpustiť ani sami sebe. Žiadate od nich dokonalosť a vyžadujete ju aj od seba a čudujete sa , že ste celý život nešťastný.

Vyberať si rodičov

Súhlasím s teóriou, že samy si vyberáme svojich rodičov. To, čo sa učíme a v čom sa zdokonaľujeme, dokonale odpovedá slabým stránkam našich rodičov.

Verím, že všetci putujeme po nekonečnej ceste večnosti. Teraz sme prišli na túto planétu, aby sme sa naučili to, čo je nevyhnutné pre náš duchovný vývoj. Vyberáme si svoje pohlavie, farbu pleti, vlasť, potom sa poobzeráme po vhodných rodičoch , v nich sa budú zrkadliť naše mentálne návyky.

Naša zastávka na tejto planete by sa dala prirovnať ku školskej dochádzke. Rodičia, ktorých ste si vybrali, sú dokonale vhodný pár odborníkov na to, čo sa potrebujeme naučiť.

Ale keď dospejeme, obvykle na nich vyčítavo ukážeme prstom „Toto ste my urobili vy „

Ja som však presvedčená, že si ich vyberáme my samy...

- z knihy Miluj svůj život, Louise L. Hay , volný preklad.

Děti indigo: požehnání či trest?

Podle slov doktora psychologie Dorina Vercheho (USA) lze děti indigo od jejich vrstevníků snadno rozeznat. Tyto děti mají tvůrčí schopnosti, vysoký intelekt, rozhodný a houževnatý charakter.

Často vidí racionálnější způsob, jak něco udělat, ale okolí to vnímá jako porušení pravidel. Původní metody výchovy na děti indigo nezabírají – vůbec nereagují na přísná výchovná opatření, tresty, výhružky nebo ponižování.

Děti indigo vlastní systém názorů, který nelze změnit vnějším vlivem. Pokusy alespoň nějak působit na názory tohoto dítěte vedou buď k jeho agresivitě nebo k tomu, že se uzavírá samo do sebe.

Na rozdíl od obyčejných dětí tyto děti neuznávají autority. Děti indigo svou činnost nehodlají vysvětlovat a opírají se o svobodu volby. Spoléhají se jen na vlastní intuici a přitom jsou schopny dělat správná rozhodnutí.

Kromě toho často děti indigo pociťují vztah k rostlinám nebo zvířatům, prostě jsou zamilované do přírody. Na vyšší úrovni mají tendenci k rivalitě a naléhavě touží po bezpodmínečné lásce nejbližších.

Děti indigo vyžadují projevy velké pozornosti, hledají skutečné a pevné přátelství. Jestli se stanou altruistickými, hoří netrpělivostí pomoci světu v nějaké velké věci. Když se však nenacházejí ve společnosti sobě podobné, vytvářejí dojem nekomunikativních dětí.

Zpravidla se dítě indigo cítí starší než je (jako by mu nebylo 13 let, ale už 43). Tyto děti se liší tím, že mají o sobě vysoké mínění, jsou velmi sebejisté, nezávislé a hrdé. V dospívajícím věku jsou často pod tlakem depresivních stavů.

V případě, že narazí na nepřekonatelnou bariéru, nepochopení a lhostejnost, jsou děti indigo schopny brutálních činů. Prostě nesnášejí, když je někdo nutí dělat něco jen prosto, že „je to tak zapotřebí“ nebo „že to tak dělají všichni“.

„Jiným“ jiné podmínky

V mnoha vyspělých zemích světa se dětmi indigo zabývají na státní úrovni. A není to zbytečná ztráta času a sil. Je možné, že právě tato „jiná“ generace v budoucnosti zachrání naší civilizaci od narůstající krize.

Odkud k nám přicházejí děti indigo?

Děti indigo skutečně nejsou stejné jako my. Před našimi zraky vyrůstají výhonky budoucnosti, pro které je nutné vytvořit úrodnou půdu.

Dříve potomstvo bezpodmínečně šlo ve stopách rodičů: syn řemeslníka se stával řemeslníkem, syn rolníka rolníkem a syn právníka právníkem. Avšak děti indigo, děti nové doby se jen málo podobají svým předkům.

Lidstvo postupuje vpřed a každá následující generace je čím dál vyvinutější, s velkými přáními a snahami, větším egoizmem než ta předcházející. A když dospělí nevědí, jak pomoci této nové generaci, ženou se, aby je označili nálepkou odlišnosti – děti indigo. Ve skutečnosti však nedokážeme zajistit dětem indigo informace, kterou pro svůj život potřebují.

Jak je vychovávat?

Podstata výchovy dítěte spočívá v tom, abychom jej „vybavili“ vědomostmi a ty pak spojit s procesem, který nazýváme životem. Děti indigo vytrvale kladou otázky: „Co je zdrojem života? Proč se něco děje tak, jak se děje? Kvůli čemu žijeme?“ A náš úkol je najít na tyto otázky odpovědi.

Důležitým elementem výchovy dětí, včetně dětí indigo, je příklad dospělých. Pouze v tom případě, že děti naučíme zákony, podle kterých pracuje příroda, pokud vysvětlíme, kam nás vede a jaký sleduje cíl, můžeme jim dát do ruky praktické nástroje, které jim umožní se patřičně zaopatřit v realitě, ve které žijeme.

Důležité je, aby se u malého človíčka (dokonce i když je to dítě indigo) vytvářelo správné, skutečné pojetí reality. Naše děti se od nás liší tím, že jsou připraveny pochopit náš materiální svět jako svět následků, ne jako svět příčin.

Současné dítě vidí a pociťuje celý vesmír jako ucelený obraz. A ovšem i to se odráží na jeho vztahu nejen ke svému nejbližšímu okolí, ale i k celému světu.

Kabalisté říkají, že pouze když změníme své vnitřní vlastnosti tak, že budou podobné vlastnostem přírody, může se člověk nacházet s přírodou v rovnováze, to znamená v bezpečí a dokonalosti.

I dítě musí v průběhu procesu svého vývoje získat vědomosti o podstatě vesmíru, protože pouze za jejich pomoci může realizovat své vnitřní úsilí. Pokud se tak nestane, přijde vnitřní krize. A jejím výsledkem – pohrdavý vztah k učiteli, nesmyslná krutost, a dokonce konzumace drog. A pak říkáme: „ Ach, ty děti indigo!“

Se studiem zákonů přírody je nutné začít od raného věku, neboť získané vědomosti v dětství doprovází člověka celý život. Získané znalosti z něj dělají začleněnou součást přírody, a proto se nadále pro uchování vlastní bezpečnosti nepotřebuje učit hmatům karate nebo juda.

A pokud člověk nezískal tyto vědomosti, tak se proti němu vzbouří samotná příroda a ne „zlí nepřátelé“ a osud. Pokud vychováme dorůstající generaci na těchto principech, dáme ji to nejlepší z toho, co mohou rodiče dát svým dětem.

Prevzate zo stranky www.kabala. Info.cz

Moje dítě žárlí, co mám dělat?
Sourozenecká žárlivost je přirozenou reakcí egoismu.

Po narození mladšího sourozence se starší dítě často stane zlostným. Nenávidí nové dítě, závidí mu a dokonce se mu snaží ublížit.To je přirozenou reakcí egoismu. Rodiče mohou malému dítěti vysvětlovat, jak by chtěli, aby se chovalo, ale je nemožné od něj žádat správnou reakci. Je psáno, „Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho.“ To znamená, že rodiče musí jejich starší dítě kompenzovat za tuto novou pozici v rodině, takže bude mít pocit, že jeho dobrý postoj k novorozenci je pro něj výhodný.

Když se mladší dítě narodí, matka je nadšena, že se rodina rozrostla. A starší dítě by se mělo cítit stejně. Jak? Například by mohlo "od" mladšího sourozence dostat dárek. Nebo by mělo být chváleno za to, že na mladšího "dává pozor." Starší dítě by tedy mělo vidět, že mu to mladší umožňuje získat něco pozitivního pro svůj egoismus. Jinak bude starší sourozenec nenávidět mladšího, jelikož vnímá, že se pozornost jeho matky přesunula k dítěti, každý se stará o mladšího, a ne o něj.

V dřívějších generacích nebyla sourozenecká žárlivost pravděpodobně tak akutní, protože lidé žili v skomnějších podmínkách, nebo měl starší víc přátel, se kterými si mohl hrát, a tak nevěnoval tolik pozornosti mladšímu. Ale dnes rodiče musí naplňovat touhy starších dětí, ukazujíce jim, že díky novorozenci v rodině získají něco dobrého.

Prevzate zo stranky ww.kabalah.cz

Sebaláska, sebadôvera a prekonanie strachu

„Pretože ženy odmalička vychovávajú tak, aby sa z nich stali opatrovateľky či slúžky uspokojujúce najprv potreby druhých, väčšina z nás si samú seba dostatočne neváži. Máme náramný strach z osamelosti a z toho, že prídeme o niečo hodnotné alebo že nebudeme v bezpečí.

Nikto nás nepodporuje v tom, aby sme verili, že sa môžeme o seba postarať samy. Ako aj, keď nás učili starať sa len o druhých. Ženy bývajú po rozvode vystrašené a viete si predstaviť, ako im je ak majú malé deti. Neustále sa pýtajú: „Postačím na to všetko sama ?”

Predovšetkým musíme veriť v zákony života. Život nás podporí a bude viesť žiaducim smerom, ak mu to dovolíme.

Keď nás počas výchovy často obviňovali a manipulovali s nami, bude asi dosť ťažké veriť si. Ak nám vtĺkali do hlavy, že život je ťažký a hrôzostrašný, sotva nachádzame pokoj, a preto odmietame prijímať tok života. Z médií sa dozvedáme o zločinoch a sme presvedčené, že svet je násilný a nebezpečný. Pomyslite na to, že je to vedomie, ktoré v nás vládne, a to znamená, že všetko, v do veríme sa stáva našou skutočnosťou.

To, čo platí pre iného, nemusí platiť pre vás. Veľa ľudí si udržiava veľa negatívnych pocitov a presvedčení. Ak negatívne názory nevypustíme z hlavy, budú nám naďalej komplikovať život.“

„Keď sa naučíme mať rady samy seba a akonáhle zmeníme spôsob myslenia a uveríme, že sme hodnotným človekom, život nás začne obdarúvať svojim nevyčerpateľným spôsobom.“

„Keď nájdeme pokoj a dôveru vo vyššiu spravodlivosť, začneme prekypovať radosťou a plynúť v prúde života. Pozorujte, ako sa všetko pred vašimi očami mení. A keď vám pri jazde autom naskočí na semafore zelená, ľahko nájdete miesto na zaparkovanie, ktosi vám ponesie práve to, čo potrebujete, alebo sa dozviete dôležitú informáciu, povedzte vždy „ďakujem”.

Vesmír má rád tých, čo sú vďační. Čím väčšmi budete ďakovať, tým budete mať viac príležitostí na poďakovanie.“

Louise L. Hay – Sila ženy

Jak dostat od muže to, co ti dluží?

Pokud si myslíš, že ti někdo něco dluží, svou pozornost, starost, lásku, peníze, nikdy ti nebude stačit to, co dostaneš. Vždy toho potřebuješ více. Podobné je to u žaludku, který má schopnost roztáhnout se a potřebuje více a více potravy, aby pocítil nasycenost.

Jak dostávat to, co si přeješ a přitom necítit stále rostoucí chuť?

Kupil jsem si auto, za chvíli chci lepší auto, dostal jsem funkci náměstka a za chvíli sním o funkci ministra, zvolili mě Miss krásy školy a já se hned vidím jako Miss krásy města, státu, světa, vesmíru…

Drahý mi přinesl květiny a já čekám, že mi příště dá prstýnek nebo požádá o ruku.

Stejně tak se chovají děti ve vztahu k rodičům. Děti věří, že rodiče jim něco dluží, a proto stále po rodičích žádají nové hračky. Očekáváme od dětí, že brzo dospějí, přestanou pouze žádat a začnou něco odevzdávat. Jakým právem to žádáme po dětech, pokud se sami chováme stejně?

Člověk umírá nedosáhnuv ani půlky z toho, co si přál. Měl milión, ale chtěl dva. Ale jak to zařídit tak, abych se necítil zpustošeným chvíli poté, kdy něco dostanu? Je to takový pocit, že čerpám vodu děravým kýblem.

Potřebujeme kvalitní „nádobu“, kam bychom mohli čerpat potěšení tak, aby nemizelo. Taková nádoba se nazývá vděčnost. A tuto nádobu je možné zvětšovat vlastním úsilím, vždyť někdo rád čerpá náprstkem a někdo kýblem, komu to jak vyhovuje.

Abychom dokázali zvětšit „nádobu vděčnosti“, musíme si zapamatovat dvě věci. První věc, je to, že nikdo ti nic nedluží, ani život, ani tvůj milovaný. A druhá věc je v tom, že musíš vždy kompenzovat nedostatek čehokoliv, úrovní vděčnosti. V tomto okamžiku dostáváš šanci zvětšit „nádobu vděčnosti“.

Co se stane pokud to neděláš? Například dostáváš už dlouhou dobu každý den „stovku“ a jsi s tím zcela spokojená. Najednou dostaneš „pět set“ a v samotný moment přijímání jsi ráda a vděčná ještě víc. Ale další den dostaneš znova „stovku“, nebo nic a jsi nešťastná.

Proč?

Protože si myslíš, že ti někdo dluží. Právě v tomto okamžiku jsi měla poděkovat a i za „stovku“ nebo vůbec za pozornost. Vždyť on tobě od počátku nic nedluží, ani život ti nic nedluží, jsou to pouze tvé fantazie a nenasytná přání.

Muži jsou obecně rukojmí touhy odevzdávat. Jsou jako kráva, která chce více krmit, než telátko potřebuje její mléko. A proto, pokud se naučíš správně dostávat od muže, dostaneš od něho tím daleko více a od života taky.

Proto se musíme radovat z toho, co nám dávají. Zpočátku to bude hra. Ale hraním se můžeme naučit žít tak skutečně. Děti si hrají na dospělé a díky tomu se takovými stávají, protože každý zvyk se stává druhou přirozeností. Vy si ani nevšimnete, jak rychle, udržovaný zvyk, radovat se, se stane vaším životním krédem. Radost ze získaného nebude umělá, ale upřímná.

Muž potřebuje pouze tohle, právě tohle od ženy očekává. Pro ženu není tak důležité, aby s ní měl muž orgasmus, jak je to důležité pro muže. Radost, kterou si muž přeje dostat od naplnění drahé ženy není pouze v sexu, ale taky ve všem ostatním.

Pokud si přeješ v budoucnu něco dostat od muže, povídej mu o svých přáních, pouze povídej. Není třeba naléhat a tlačit. Je možné prostě říct: «Jsem na tebe hrdá» ‒ a tehdy muž změkne a bude se snažit zopakovat to, co vyvolalo u vás hrdost k němu.

Drahý například volal každý den a teď volá jednou týdně a mluví jinak – právě tady je místo pro úsilí. Můžeš teď zvětšit objem «nádoby vděčnosti». Potěš se také z tohoto volání. Neříkej mu, že s tebou mluví jinak než kdysi. Potěš se z toho, co máš. Nedluží ti nic.

Je těžké být spokojena, když objem toho co dostáváš se najednou zkrátí, finanční potíže, nemoc, lhostejnost, ale přece něco zůstalo. Kompenzuj ten rozdíl mezi tím, co jsi měla a tím, co máš poděkováním a radostí. Vždyť život ti nic nedluží, všechno co ti dává - je dárek a ne vrácení dluhu.

Prevzate zo stranky www.Kabala

PREČO HĽADÁME a POTOM UTEKÁME PRED LÁSKOU

Prečo hľadáme a potom utekáme pred láskou?- Apukhe

Bola raz, nebola, a určite bola, lebo keby nebola, tak by sme ju stále nehľadali a volala sa „Láska“. Táto nádherná, úžasná, milujúca energia bola tak neskonalo krásna a božská, že keď ju niekto raz ochutnal, privoňal k nej, tak v tej dušičke zanechala stopu na celý život. Každá duša, ktorá je na Matke Zem v inkarnácii a je to úplne jedno, či je to mladý, starý, biely, čierny, žltý, ružový, heterosexuál, gay alebo lesbička, všetci do jedného hľadajú len ju - „LÁSKU“.

Prečo? Prečo ju všetci hľadáme? Čím nás priťahuje, čo nám ponúka? Milovaní, všetko!!!!!!!! Ponúka nám všetko, na čo si len spomenieme. Každý z nás v nej dokáže nájsť to, čo potrebuje, po čom túži, ako ju vníma, cíti. Láska si nevyberá vek, farbu pleti, pohlavie, titul, ani národnosť či vieru. Láska miluje každého z nás bez rozdielu.

Potom prečo pred ňou utekáme, keď ju tak veľmi hľadáme? Na túto tému už bolo napísaných veľa článkov. Inšpiráciu som dostal dnes prostredníctvom jedného úžasného pozemského anjela Vehuela. Trocha sme spolu rozprávali o Bratislavskom „Dúhovom PRIDE“. Zhodli sme sa na otázke, citujem teraz priateľa Vehuela: „Gayovia, ako aj heteráci, majú taký strach pred láskou, prečo?“ Túto otázku riešia si myslím viacerí. Ako náhle sa niekto zamiluje a ochutná túto božskú energiu, začne cúvať a nakoniec uteká pred ňou, ako keby mu/jej niekto ublížil. Prečo?

Moje srdce v tom momente zareagovalo a ja som vedel, že napíšem tento článok. Napíšem to, čo som vnímal, cítil, videl vnútorným zrakom, počul vnútorným sluchom. Nikto nemusí zdieľať to, čo teraz budem písať. Skúste to precítiť cez vaše srdiečka a uvidíte, pocítite, či súhlasíte alebo nie.

Môj vnútorný hlas srdca povedal: Ale Janíčko. Vieš veľmi dobre, že láska je všeobjímajúca. Je všade a stačí, že ju prijmeš do seba. Rovnako vieš veľmi dobre, že táto božská energia momentálne má vzostupnú vibračnú tendenciu. Niektorí z ľudí ju prijímajú rýchlo, niekto rýchlejšie a niektorí pomaly, pomalšie, alebo sa jej bránia. Tí, ktorí ju prijímajú rýchlejšie, vedia, cítia, že je to ich spása, cesta, pokrm a tak sú vibračne inde, než tí, ktorí o nej len debatujú, túžia po nej a nič nerobia pre to, aby ju prijali nastálo. To isté platí aj o tých, ktorí stagnujú, boja sa jej.

Prečo? Z jedného dôvodu. Je to ich nevyriešená minulosť. Vieš veľmi dobre, že sa láska teraz ukotvila na Zemi v „tu a teraz“. No a títo ľudkovia, duše stále túžia prežiť niečo z minulosti. Stále túžia po vzore lásky, ktorú prežili v minulosti. Chcú do tejto novej lásky vsadiť tú starú lásku. Túžia opäť sa vrátiť cez túto lásku do minulosti, lebo to už poznajú. Neuvedomujú si len to, že minulosť už neexistuje. Je len teraz a tu, čo sa = Láska.

Preto utekajú ku svojim starým láskam, ako náhle sa nadýchnu z tej novej?

Tak ako sa nenaučili vychutnať tú starú, rovnako nevychutnali tú novú. Aj keď nadávajú na tú starú lásku, majú tam určité zabehané istoty, aspoň si to myslia. Potom opäť prichádza prudký pád, lebo tá stará láska už neexistuje. Jedine existuje pre tých, ktorí roky sú spolu v láske. Nemyslel som na tých, ktorí spolu len žijú bez lásky, lebo nechcú už nič meniť na svojich životoch.

Podvedome si myslia, že vzkriesia niečo už neexistujúce. To sa predsa nedá. Jedine by sa to dalo vtedy, keby obaja partneri z tej starej lásky prijali a ukotvili túto novú lásku v teraz a tu. Verím, že existujú takýto jedinci, ale sú to určite len a len jedinci. Poslednú dobu skôr je ten fenomén, že z nových vzťahov utekajú do starých ku starým láskam, alebo staré vibrácie lásky chcú vložiť do týchto nových, čo tak tiež sa nedá. Preto padajú tieto nové vzťahy.

Je čas aby ste pochopili, že sa tvorí nové ľudstvo s novou láskou, s novým šťastím.

Niektorí z vás majú v životnom pláne predať poznanie o novej láske ostatným, ktorí sa boja ju prevziať a predsa po nej tak túžia. Či sú to články, videá, knihy, prednášky, semináre, majú na výber akou formou to robia. Sú aj takí, ktorí to zažívajú osobne vo vlastných životoch. Príde im niekto do života, je to nádherné a zrazu cúvne. Netrápte sa milovaní, nie je to vaša chyba, chvíľu to bola vaša rola učiteľa. Je to samozrejmosť, že túžite po opravdovej, definitívnej láske a určite ju dosiahnete. Vaša služba vesmíru bude odmenená s dokonalou láskou a to aj z toho dôvodu, lebo ste sa do procesu učenia vložili úplne. Boli ste ochotní prežiť následnú bolesť po rozchode. Je to vaša obeta pre najkrajšiu lásku, ktorú si zaslúžite.

O potrebe odpúšťať, si myslím, nemusím už písať. Títo učitelia to veľmi dobre vedia. Pridávam to len pre tých, ktorí možno trocha pozabudli odpustiť svojim žiakom.

Všetko je láska, som láska, som láska, som láska.

 

S láskou pre vás 7. 6. 2012 napísal Apukhe

Pre gaia2010.sk napísal Apukhe Ján Bálint. Tento článok môže byť ďalej šírený, kopírovaný v neskrátenej, neupravenej podobe a len pre nekomerčné účely, pokiaľ bude pripojená celá táto poznámka aj s aktívnymi odkazmi. Ďakujem za pochopenie.